Hradeckytomas

Znáte Klánovice???

Dnes je to jedna z časti hlavního města Prahy dříve letovisko vzdálené 20 km od středu města. Tato obec ležící z časti v lese a z časti v polích byla letoviskem většinou pražských živnostníků, drobných podnikatelů. Ing. arch. Utěšil, též jeden z letních hostu vybudoval areál zvaný "lázně". Byl to krásný 25 m bazén s kašnami tanečním parketem, tanečním sálem, malým tanečním sálem restaurací, kuželníkem, tenisovím hřištěm, parkovistěm s altánem pro řidiče. Altánek na tenise i pro řidiče byl vybaven vším komfortem jakož i kabiny a sprchy pro koupající. Bylo to na tehdejší dobu velkolepé, ale pouze společenské. Mimo to byl v Klánovicích i sportovní život, a to nejen v Law tenis klubu Klánovice, ale i golf club Praha. Tento sport se dostal do Klánovic tak, že GCP měl hřiště v Motole odkud asi po deseti letech od svého – založení byl vyhoštěn zrušen nájem. Představitele klubu hledali dlouho až našli lesy v Klánovicích. Baron Lichtestein daroval cca 90 hektaru lesa, baron Ringhoffer – náruživí golfista z Velkých Popovic se postaral o strojní park a paní Havránková nadšená golfistka vlídná osoba a značně majetná sehnala další mecenáše ( dnešní sponzory), mezi nimi byl Jan Masaryk a už se začalo pracovat a budovat. V roce 1937 byla postavená klubovna, stará dřevěná klubovna byla převezená  z Motola. Obě budovy stojí na hřišti do dnešního dne. Ale hřiště je značně zdevastované. Devastaci způsobil totalitní režim nejen tím, že zakázal v Klánovicích golf hrát, ale i tím ze povolil bytovky a veškerá kanalizace byla svedená do potůčku který vedl do lesa a do areálu golfového hřiště. Co se stalo? Plno smradu, některé časti jsou jako plovoucí ostrovy se stromy, které odcházejí. Tato část lesa je chráněnou oblasti pro výskyt vzácných druhů rostlin i ptáku a jiných zvířat. Je velmi smutné když se stále nacházejí lidé, kteří pro svůj vlastní prospěch jsou ochotní se snížit a dělat rázné kejkle mejkle, staví se jinak do oči a jinak jednají a prodloužili tak o plné 3 roky golfistům vrátit golfové hřiště v Klánovicích nejen do původního stavu a dát Klánovicím zastaralou popularitu v Evropě a pomoct nemalou část vstupu naší malé české zemi do Evropy. Klánovické hřiště bylo sice neúplné pro světové mistrovské parametry - pro válku nemohlo být dokončeno. Bylo vybudováno 9 jamek a dalších  9 jamek se začalo dodělávat. Za války byla část hřiště a to 6 jamek perfektně udržováno. Po válce druhých 9 jamek nemohlo být dokončeno pro totalitu. Na třech jamkách nebilo možno hrát protože byly v blízkosti klubovny , kterou zabrali němci a jamky využívali jako parkoviště pro auta. Bylo výhodné protože bylo skryto v lese, ale stejně si je pak ke konci války " hloubkaři" vyhlédli a ostřelovali. Proto svou perfektní úpravu a scenerii bylo toto hřiště považováno za nejhezčí ve střední Evropě. Greeny " jamkoviště" byli bez plevele a tráva byla jak jemní perský koberec. Každá jamka měla své vlastní zavlažování – ne automatické jako je to dnes. Ráno správce golfového hřiště pan Truhlář, který měl všechny jamky jako svou zahrádku nebo alpínkář svou alpínku. Vzal dlouhou bambusovou tyč a vybičoval rosu z trávníku, toto bylo prospěšné nejen trávníčku, ale i hráčům, protože rosa nebrzdila míče. Bičováním odstranil i hromádky hlíny, kterou dovedou žížaly jedinečně vystrkat na povrch a tvoří tak další zábranu golfistovy, aby se co nejistěji a nejméně ranami dostal do jamky. Fairwaye byly dosti úzké mezi stromy jak listnatými, tak jehličnatými. Golfistům se často stává, že pří hře se dostanou vlevo nebo vpravo mimo fairway a jejich míč pak leží na vedlejší " jamce". To se v Klánovicích nemohlo stát, aby snadno odehrál zpět na jamku, kde hraje. Prostě byl v lese. Když byl podzim a i vlastně na jaře a v letě ležel míč v listnatém lese to nebylo jednoduché jej nalézt. Jedna kouzelná jamka č. 4 se hrála asi ze čtyř metrového valu. Muži hráli u trati která vede z Masarykova nádraží do Kolína přes velkou reservaci vody " rybníček" uprostřed vřesoviště. Ženy měli před sebou rovněž vřesoviště a kousek louky než se dostaly na fairway tj. na ostříhanou zelenou plochu. Na jaře louka byla rozkvetlá a plná bylých kopretin a když byla rána krátká, nebylo bílý míček snadné v té záplavě běloby nalézt. Na podzim pak bylo krásně hrát přes krásné růžové fialové vřesoviště na sytě zelený trávník. A jamka č 5 tam měli muži ze svého odpaliště přímo uprostřed velkou břízu, skoro každý se dostal míčkem do větví a tento neslavně skončil ve vysoké trávě, vřesovišti. Kdo měl štěstí tomu míček proletěl. Bilo mnoho stížnosti na tu krásnou břízu a když se na schůzi výboru začalo hlasovat o tom, že by bylo lepší jí pokácet a všechny byli proti. Další jamkou byla sedmička. Tam měli ženy před sebou něco jako hluboký bunkr kde sice byl písek a v něm se dařilo borovičkám. Tyto sice nebyly husté, ale značně nepříjemné. Byla to jamka dosti dlouhá na pět ran a asi uprostřed na pravé straně byl malý mělký bunkr a před nim ještě navíc takový lalok velkých vzrostlých borovic – taky úsek kdy se hráč sec svojí ranou dostal vpravo místo doprostřed fairwaye. Osmička byla krátká na tři rány a byla sympatická. Pak se přecházelo přes lávku - přes Klánovický " Botič"ještě navíc doplněný setleným listím na devítku. Tento " Botič" byl výborem překřtěn na " Carola River" protože Karla Nováková ( moje babička ), která sice nehrála, ale fandila a chtěla přecházejícím golfistům rychle uvolnit lávku, šlápla vedle a už tam byla. Pomalu tím měkkým smrdutým materiálem klesala ke dnu, hezky v leže. Její žlutá sukně a bílá blůza nebylo nic proti tomu jak měla mezi prsty onen materiál a hlavně ty její lokýnky jak naplněné trubičky. Na devítce na fairway to celé "čvachtalo". Klánovice totiž měli vždy dostatek vody ve studních. Dokonce na jaře bývaly sklepy většiny vilek celé pod vodou. Studny měli jíž v 4-5 metrech vody skoro rovně s povrchem země a byly nevyčerpatelné. Takže na devítce se každý hráč se svlažil nožky. Obešla se klubovna a šlo se znovu na první jamku kde v lesním tunelu od odpaliště nebyla taky pro nerovné hráče se dostat na výhled protože byla do pravého úhlu a kdo nebyl dost dlouhý tak měl možnost riskovat ránu mezi nějakou tou uličkou mezi vysokými silnými borovicemi a nebo mít jednu ránu na víc. Dvojka krátká úzká v lesním tunelu a kolem greenu byly samé vzrostlé borovice. Kdo byl první ránou na geenu měl požitek z krásné hry a kdo byl mimo měl nějaké golfové starosti navíc. Pro dnešní dobu neuvěřitelná věc. Dámská šatna a v ní ani jedna skřínka nezamčená uprostřed místnosti byl stůl s ubrusem a vázičkou s květinami z louky nebo lesa a dosti velká skleněná miska a do misky si každá žena odložila prstýnky, řetízky, hodinky, náramky, a podobné věci a večer to tam našla a když zapomněla tak to našla i po týdnu, když přijela na nějakou tu soutěž. Z klubovny dovezené z Motola byl upraven " caddie – house " to je klubovna pro caddie – house holí. Tito hoši měli své stalé hráče nebo byly přidělováni caddemastrem který měl všechny caddie na starosti, a i je vyplácel lístky které každý hráč po hře vyplnil a zapsal kolik kol, hodin na cvičné louce sním byl caddie. Cadde po předání vyplněného lístku obdržel peníze a hráč zaplatil clubu musel za ně nejen ručit, že se nepohybovali volně podle své libosti ale podle golfové etikety a řádu - proště, aby nepřekáželi ve hře a podobně, ale museli i za ně zaplatit. Ve všední den méně v sobotu a v neděli dvakrát tolik. Nestačilo přijít, zapsat se a eventuelně i zaplatit "hostovné" člen se totiž

Tento text napsala Vladimíra Hradecká ( Dadula ) do zpravodaje po Sametové revoluci ale nevím v jakém roce to bylo 

Staré Klánovice

upraveny v Rezimu AI 

Znáte Klánovice?

Dnes jsou Klánovice jednou z částí hlavního města Prahy. Dříve bývaly letoviskem vzdáleným asi 20 kilometrů od středu města. Obec, ležící zčásti v lese a zčásti mezi poli, byla vyhledávaným letoviskem především pražských živnostníků a drobných podnikatelů.

Ing. arch. Utěšil, který patřil mezi zdejší letní hosty, vybudoval areál zvaný „Lázně“. Nacházel se v něm krásný pětadvacetimetrový bazén s fontánami, taneční parket, velký i malý taneční sál, restaurace, kuželník, tenisové hřiště a parkoviště s altánem pro řidiče. Altánek u tenisového hřiště, stejně jako zázemí pro řidiče, kabiny a sprchy pro koupající se, byl vybaven veškerým tehdejším komfortem. Na svou dobu to byl velkolepý, i když převážně společenský areál.

V Klánovicích však žil také sport. Nepůsobil zde pouze Lawn Tennis Club Klánovice, ale také Golf Club Praha. Golf se do Klánovic dostal poté, co Golf Club Praha přišel o nájem hřiště v Motole, kde působil přibližně deset let od svého založení. Představitelé klubu dlouho hledali nové místo, až objevili vhodné lesy v Klánovicích. Kníže Lichtenštejn poskytl přibližně 90 hektarů lesa. Baron Ringhoffer, náruživý golfista z Velkých Popovic, se postaral o strojní vybavení. Paní Havránková, nadšená golfistka, vlídná a zámožná žena, získala další mecenáše – dnešním slovem sponzory. Patřil mezi ně také Jan Masaryk. Poté se již začalo pracovat a budovat.

V roce 1937 byla postavena nová klubovna a stará dřevěná klubovna byla převezena z Motola. Obě budovy stojí v areálu bývalého hřiště dodnes. Hřiště je však značně zdevastované. Velkou část škod způsobil totalitní režim. Nejenže v Klánovicích zakázal golf, ale povolil také výstavbu bytových domů, jejichž kanalizace byla svedena do potůčku tekoucího lesem a areálem golfového hřiště. Výsledkem byl silný zápach. Některé části lesa dnes připomínají plovoucí ostrovy se stromy, které postupně odumírají. Přitom jde o chráněné území s výskytem vzácných rostlin, ptáků i dalších živočichů.

Je velmi smutné, že se stále najdou lidé, kteří jsou pro vlastní prospěch ochotni dělat nejrůznější kejkle a průtahy. Do očí se tváří jedním způsobem, ale jednají jinak. Návrat golfového hřiště klánovickým golfistům tím prodloužili o celé tři roky. Obnova hřiště by mu mohla vrátit jeho původní podobu a Klánovicím někdejší věhlas v Evropě. Mohla by také pomoci naší malé české zemi při jejím návratu do Evropy.

Klánovické hřiště sice nesplňovalo všechny světové mistrovské parametry, protože kvůli válce nemohlo být dokončeno, přesto bylo mimořádné. Vybudováno bylo devět jamek a dalších devět se začalo dokončovat. Za války se dokonale udržovalo šest jamek. Druhá devítka už po válce kvůli totalitnímu režimu dokončena nebyla. Na třech jamkách se nedalo hrát, protože se nacházely poblíž klubovny, kterou zabrali Němci. Jamky využívali jako parkoviště pro automobily. Místo bylo výhodné, protože auta skrýval les. Ke konci války je však objevili hloubkaři a ostřelovali je.

Díky dokonalé úpravě a krásné scenérii bylo klánovické hřiště považováno za nejhezčí ve střední Evropě. Greeny neboli jamkoviště byly bez plevele a tráva na nich připomínala jemný perský koberec. Každá jamka měla vlastní zavlažování, i když ještě nebylo automatické jako dnes.

Správce golfového hřiště, pan Truhlář, pečoval o všechny jamky jako zahradník o svou zahradu nebo alpínkář o svou skalku. Každé ráno vzal dlouhou bambusovou tyč a setřásal rosu z trávníku. Prospívalo to nejen trávě, ale také hráčům, protože rosa nebrzdila míčky. Zároveň odstraňoval hromádky hlíny, které žížaly vytlačovaly na povrch a které golfistům ztěžovaly cestu k jamce. Fairwaye byly poměrně úzké a vedly mezi listnatými i jehličnatými stromy.

Golfistům se často stává, že se při hře dostanou vlevo či vpravo mimo fairway a jejich míček skončí na vedlejší jamce. V Klánovicích se to stát nemohlo. Kdo vychýlil ránu, ocitl se jednoduše v lese a nemohl míček snadno odehrát zpět na jamku, kterou právě hrál. Na podzim, ale často i na jaře a v létě, nebylo jednoduché míček v listnatém lese najít.

Kouzelná jamka číslo 4 se hrála přibližně ze čtyřmetrového valu. Muži odpalovali u železniční trati vedoucí z Masarykova nádraží směrem na Kolín a museli hrát přes velkou zásobárnu vody – „rybníček“ uprostřed vřesoviště. Ženy měly před sebou rovněž vřesoviště a část louky, než se dostaly na fairway, tedy na ostříhanou zelenou plochu. Na jaře byla louka rozkvetlá a plná bílých kopretin. Když byla rána krátká, nebylo snadné bílý míček v záplavě květů nalézt. Na podzim se zase hrálo přes nádherné růžovofialové vřesoviště na sytě zelený trávník.

Na jamce číslo 5 měli muži přímo uprostřed směru odpalu velkou břízu. Téměř každý zasáhl míčkem její větve a míček pak neslavně skončil ve vysoké trávě nebo ve vřesovišti. Kdo měl štěstí, tomu míček větvemi proletěl. Na krásnou břízu si mnozí stěžovali. Když se však na schůzi výboru hlasovalo o tom, zda by nebylo lepší ji pokácet, všichni byli proti.

Další zajímavou jamkou byla sedmička. Ženy před sebou měly něco jako hluboký bunkr. Byl v něm sice písek, ale dařilo se tam také borovičkám. Nebyly příliš husté, přesto byly značně nepříjemné. Šlo o poměrně dlouhou jamku na pět ran. Přibližně uprostřed se na pravé straně nacházel malý mělký bunkr a před ním ještě výběžek velkých vzrostlých borovic. Hráč, který poslal ránu doprava místo doprostřed fairwaye, se tak dostal do značných potíží.

Osmička byla krátká jamka na tři rány a hrála se příjemně. Poté se přecházelo přes lávku nad klánovickým „Botičem“, navíc zaneseným zetlelým listím, na devítku. Výbor tento „Botič“ překřtil na „Carola River“ podle Karly Novákové, mojí maminky. Sama sice golf nehrála, ale ráda mu fandila. Jednou chtěla rychle uvolnit lávku pro přecházející golfisty, šlápla vedle a spadla do potoka.

Pomalu klesala v měkkém a zapáchajícím materiálu ke dnu, hezky vleže. Její žlutá sukně a bílá blůza nebyly ničím ve srovnání s tím, co měla mezi prsty. Zvlášť pozoruhodné byly její lokýnky, které vypadaly jako naplněné trubičky. Cestou po fairwayi deváté jamky všechno hlasitě „čvachtalo“.

Klánovice mívaly ve studních vždy dostatek vody. Na jaře bývaly dokonce sklepy většiny vilek zaplavené. Již v hloubce čtyř až pěti metrů byla ve studních voda téměř na úrovni povrchu a zdály se nevyčerpatelné. Na devítce si tak každý hráč trochu svlažil nohy.

Poté se obešla klubovna a znovu se nastupovalo na první jamku. Hrála se v lesním tunelu a prudce zahýbala doprava. Pro méně zdatné hráče nebylo snadné dostat míček do místa, odkud již bylo vidět dál. Kdo nebyl dostatečně dlouhý, mohl riskovat ránu některou z úzkých uliček mezi vysokými silnými borovicemi, nebo se smířit s jednou ranou navíc.

Dvojka byla krátká a úzká jamka v lesním tunelu. Kolem greenu rostly vysoké borovice. Kdo se první ranou dostal na green, měl z krásné hry požitek. Kdo skončil mimo něj, přidělal si golfové starosti navíc.

Pro dnešní dobu byla neuvěřitelná také atmosféra v dámské šatně. Ani jedna skříňka nebyla zamčená. Uprostřed místnosti stál stůl s ubrusem, vázičkou s květinami z louky či lesa a poměrně velkou skleněnou mísou. Do ní si ženy odkládaly prstýnky, řetízky, hodinky, náramky a další cennosti. Večer tam všechno našly. Pokud na něco zapomněly, nalezly to na stejném místě třeba i za týden, až znovu přijely na soutěž.

Ze staré klubovny přivezené z Motola vznikl „caddie house“, tedy klubovna pro caddie – nosiče holí. Tito chlapci mívali své stálé hráče nebo je přiděloval caddiemaster, který měl všechny caddie na starosti a také je vyplácel. Po hře každý hráč vyplnil lístek a uvedl, kolik kol s ním caddie absolvoval nebo kolik hodin mu pomáhal na cvičné louce. Po odevzdání lístku obdržel caddie peníze a hráč zaplatil klubu.

Člen klubu musel za svého hosta nejen ručit, aby se nepohyboval, kde se mu zachtělo, ale dodržoval golfovou etiketu a řád a nepřekážel při hře. Musel za něj také zaplatit. Ve všední den byl poplatek nižší, v sobotu a v neděli dvojnásobný. Nestačilo pouze přijít, zapsat se a případně zaplatit hostovné. Člen klubu se musel také podepsat, a tedy být osobně přítomen.

Zahraniční golfisté si mohli zaplatit hru a případně si vypůjčit hole, míčky, nebo dokonce boty. Samozřejmě museli předložit legitimaci a případně také potvrzení o handicapu, tedy o herní úrovni, ze svého mateřského klubu.

Klub měl vlastní nádobí a porcelán se svým znakem. Disponoval také vlastními vinnými sklepy s různými druhy vína. V lese nedaleko klubovny se na potoce nacházela malá přehrada, která sloužila jako zásobárna různých druhů ryb. Po předchozí domluvě mohl člen klubu nebo jeho hosté dostat čerstvé ryby k obědu či večeři.

Klánovice získaly také další vkusné vilky, které si zde postavili členové klubu. Někteří místní obyvatelé mohli pronajímat své nevyužívané pokoje a z výdělku udržovat své domy. V Klánovicích působilo několik penzionů a soukromých zahradnictví, takže ovoce a zelenina byly přímo od pěstitelů.

Okrašlovací spolek Klánovic se staral o lesní cesty, vysypával pískem chodníky v obci a zajišťoval lavičky, a to i v lese. Pořádal různé zábavy, ochotnická divadelní představení, vystoupení kouzelníků a poutě. Pouť bývala slavnostní a zároveň výnosnou událostí.

Například pan Batovec z tiskárny na Národní třídě si za vlastní peníze vypůjčil policejní uniformu, vybíral „pokuty“ a získané peníze odevzdal spolku. Pan Vejnar z vysočanské prádelny a výrobny košil si zase vypůjčil masku medvěda. Jedna dívka představovala cikánku a společně chodili mezi lidmi, věštili z ruky a získané peníze rovněž odevzdávali spolku.

Jednotlivé dámy si půjčovaly stánky a plachty a prodávaly vlastní výrobky. Nechyběly stánky s dorty, chlebíčky, pivem, vínem, limonádou ani perníkem. Všechno pocházelo z vlastních zdrojů a výtěžek putoval do spolkové pokladny.

Na golf jezdívaly početné rodiny cizinců a diplomatů, včetně dětí, psů a vychovatelek. Vychovatelky si poblíž klubovny našly palouček, aby na hřišti nepřekážely, a tam si ukázněně hrály s dětmi. Muži i jejich ženy zatím hráli golf a všem bylo dobře.

Celý golfový areál byl oplocen. Našli se však lidé, kteří plot ničili, aby se mohli snáze dostat do lesa a sbírat houby, kterých tam rostlo mnoho.

Správce hřiště neboli greenkeeper bydlel v hájence u Placin. Byl to Čechoameričan, který v Americe pracoval jako správce hřiště a věnoval se především jeho údržbě. Za války měli golfisté v této hájence náhradní klubovnu a šatny. Správce se svou ženou byli dva milí lidé, kteří žili pro golf a společnost golfistů. Posezení u nich bylo příjemné. Hájenka stála v kouzelném prostředí lesa, u malého rybníčku a cesty lemované hlohy sestříhanými do různých tvarů.

Posezení před klubovnou nebo uvnitř, za teplých i chladnějších dnů, zpestřoval příchod srnek s koloušky a bažantů. Přicházeli se pást na louku před klubovnou a nikdo se neodvážil je rušit.

Na cvičné louce stál přístřešek s kobercem z umělé hmoty, aby se dalo trénovat i za deště. Louka byla ze všech stran obklopena lesem, takže z větší dálky nebylo nic vidět. Každý se tam mohl nerušeně kroutit jako žížala, než si jeho tělo osvojilo správný golfový pohyb a švih.

Od caddiů bylo zakázáno kupovat nalezené golfové míčky a žádný z golfistů by to neudělal. Míčků byl nedostatek a většinou jsme je měli označené, takže se vědělo, komu který patří. Caddie měl povinnost odevzdat nalezený míček správci v klubovně a za jeho vrácení dostal odměnu.

V Praze dne 3. května 1993

Vladimíra Nováková-Hradecká (Dadula )

Upravil její syn Tomáš Hradecký v Praze dne 23. března 2001.