Hradeckytomas
Čestmír Valenta
Jeden prázdninový den pořádal Hanuš Goldscheider golfový turnaj, kterého se účastnili zahraniční i naši hráči. Já s bráchou jsme dělali caddie, ale ne Švédům. Matka byla šťastná, že nemusí hrát. Seděla na zahrádce před mariánskolázeňskou golfovou klubovnou a pletla, jako vždycky, když nehrála.
Už si nepamatuji, na které jamce jsem zrovna byl. Najednou jsem uviděl matku, jak jde s někým z deváté jamky ke klubovně a nese golfové hole. Když jsem později přišel ke klubovně, sedl jsem si k ní a ona mi vyprávěla, co se stalo.
Přišel za ní Goldy a povídá: „Dadulo, mám jednoho hráče a nemám pro něj spoluhráče. Jdi si s ním zahrát. A nemusíš se namáhat mluvit anglicky, on umí česky.“
Matka mu odpověděla: „Dej mi pokoj, já nemám šaty na golf.“ Měla totiž šaty, které se jí v horku a při pocení lepily na tělo. Nakonec ale odložila pletení, obula si alespoň golfové boty, vzala hole a šla hrát.
Tím hráčem byl Čestmír Valenta.
Později jsme se od něj dozvěděli, že přijel do Československa jako jakýsi předvoj. Za ním měli přijet jeho tři bratři s manželkami a také jeho vlastní manželka. Jezdili jsme s ním po kraji a zajeli jsme také do Domažlic.
Po nějaké době jeho bratři s manželkami odjeli a zůstal pouze Čestmír se svou ženou. Navštívili také Klánovice, kde pro ně babička upekla kachny. Po několika dnech odjela i jeho manželka.
Čestmír Valenta potom jezdil po jižních Čechách a navštěvoval místa, která mu připomínala jeho mládí. Chtěl, aby s ním moje matka na těchto cestách jezdila.
Nevím už přesně, ve které vesnici to bylo, ale jednou tam přijeli a Čestmír se setkal se starší paní. Ta ho okamžitě poznala a řekla:
„Ty jsi Čestmír!“
Byla to vesnice, odkud kdysi jeho matka odešla se svými jedenácti dětmi do Spojených států.
Na toto setkání s Čestmírem Valentou a na společné cesty dodnes vzpomínám